Pokud si dnes dovoluji obrátit se přímo k vám, nečiním tak pouze ve jménu
dějin a hodnot, které nás spojují. Ale proto, že situace je naléhavá. Za
několik týdnů proběhnou evropské volby, které budou rozhodující pro
budoucnost našeho světadílu.
Ještě nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak potřebná. A přitom
ještě nikdy nebyla Evropa v takovém ohrožení.
Jeho symbolem se stal brexit. Symbolem krize Evropy, která nedokázala
reagovat na potřebu národů domoci se ochrany ve vztahu k velkým otřesům
současného světa. A také symbolem evropské pasti. Pastí není příšlušnost k
Evropské unii; ale je to lež a neodpovědnost, které ji mohou zničit. Kdo
řekl Britům pravdu o jejich budoucnosti po brexitu? Kdo s nimi hovořil o
ztrátě přístupu k evropskému trhu? Kdo připomněl rizika pro mír v Irsku po
návratu k hranicím minulosti? Uzavírat se do nacionalismu nic nepřináší;
znamená to odmítat to, co existuje, ale nic jiného nenabízet. A tato past
ohrožuje celou Evropu: ti, kdo využívají zloby, dávají za pomoci
nepravdivých informací zcela protikladné sliby.
Tváří v tvář těmto manipulacím musíme zůstat neohvějní. Hrdí a jasnozřiví.
V prvé řadě musíme říci, co je to Evropa. Jde o historický úspěch:
usmíření zpustošeného světadílu díky nevídanému projektu míru, prosperity
a svobody. A tento projekt nás dodnes nadále chrání: která země může
jednat sama tváří v tvář agresivním strategiím velmocí? Kdo může tvrdit,
že je sám svrchovaný vůči gigantům v oboru digitálních technologií? Jak
bychom odolávali krizím finančního kapitalismu bez eura, které dává sílu
celé Unii? Evropa, to jsou také tisíce každodenních projektů, které
změnily tvář našeho území, je to zmodernizované gymnázium, postavená
silnice, rychlý přístup k internetu, kterého jsme se konečně dočkali.
Tento boj je každodenním závazkem, protože Evropa stejně jako mír nejsou
nikdy dosaženy s konečnou platností. Tento boj vedu jménem Francie a bez
ustání, abych pomohl Evropě na cestě vpřed a hájil její model. Prokázali
jsme, že to, o čem nám tvrdili, že je to nedostižné, vytvoření evropské
obrany nebo ochrana sociálních práv, jsou reálnou možností.
Ale je třeba udělat ještě více a rychleji. Existuje i jiná past, a tou je
status quo a rezignace. Tváří v tvář velkým otřesům světa nám občané velmi
často říkají : „Kde je Evropa? Co dělá Evropa?“ V jejich očích se stala
trhem bez duše. Evropa však není jen trh, je to projekt. Trh je užitečný,
ale nesmíme kvůli němu zapomenout na nezbytnost hranic, které chrání, a
hodnot, které sjednocují. Nacionalisté se mýlí, když tvrdí, že hájí naši
identitu odchodem z Evropy; neboť je to evropská civilizace, která nás
spojuje, osvobozuje a chrání. Ovšem ti, kdo by nechtěli nic měnit, se také
mýlí, neboť popírají strach, který se šíří mezi našimi národy,
pochybnosti, které podrývají naše demokratické režimy. Nacházíme se v
rozhodujícím okamžiku pro náš světadíl; v okamžiku, kdy musíme kolektivně
vytvářet novou politiku, kulturu, tvářnost naší civilizace v měnícím se
světě. Je to okamžik evropské obrody. Odolejme pokušení dát se ústup a
nechat se rozdělit; navrhuji vám, abychom společně zakotvili obrodu na
třech ambicích, kterými jsou svoboda, ochrana a pokrok.
Hájit naši svobodu
Evropský model spočívá na lidské svobodě, názorové různorodosti,
tvůrčím přístupu. Naší první svobodou je svoboda demokratická, svoboda
zvolit si ty, kdo nám budou vládnout, a učinit tak ve volbách v nichž
zahraniční mocnosti pravidelně usilují o získání vlivu na naše hlasování.
Navrhuji vytvořit Evropskou agenturu pro ochranu demokracie, jež by
každému členskému státu dala k dispozici evropské odborníky, kteří by
jejich volební proces chránili proti kybernetickým útokům a manipulacím.
Ve stejném duchu nezávislosti musíme také zakázat financování
evropských politických stran cizími mocnostmi. Na základě evropských
pravidel nesmíme připustit jakékoli projevy nenávisti a násilí na
internetu, neboť úcta k jednotlivci je základem naší civilizace založené
na důstojnosti.
Chránit náš světadíl
Evropská unie, založená na vnitřním smíru, zapomněla sledovat realitu
tohoto světa. Žádné společenství však nevytvoří pocit sounáležitosti,
pokud nevymezí prostor, v němž poskytuje ochranu. Hranice představují
svobodu postavenou na bezpečnosti. Proto musíme přehodnotit schengenský
prostor: všichni, kdo se na něm chtějí podílet, musí splnit podmínku
odpovědnosti (důsledná kontrola hranic) a solidarity (stejná azylová
politika, stejná pravidla pro přijímání a odmítání žádatelů). Společná
pohraniční policie a evropský azylový úřad, přísné kontrolní povinnosti,
evropská solidarita, k níž přispívá každá země pod dohledem Evropské
rady pro vnitřní bezpečnost: tváří v tvář migracím věřím v Evropu, která
chrání jak své hodnoty, tak své hranice.
Stejné požadavky se musí uplatnit na obranu. V posledních dvou letech bylo
dosaženo výrazného pokroku, ale je třeba udat jasný směr; naše nezbytné
povinnosti by měla stanovit smlouva o obraně a bezpečnosti, ve spojení
s NATO a našimi evropskými spojenci: zvýšení vojenských výdajů, aktivovaná
doložka o společné obraně, Rada evropské bezpečnosti, do které by při
přípravě našich kolektivních rozhodnutí bylo zapojeno Spojené království.
Naše hranice musí také zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž.
Která velmoc na světě by byla ochotna pokračovat v obchodování s těmi, kdo
nerespketují žádné z jejích pravidel? Nemůžeme si nechat všechno líbit a
mlčet. Musíme reformovat naši politiku hospodářské soutěže, na nových
základech postavit naši obchodní politiku: postihovat nebo zakázat v
Evropě činnost podniků, které narušují naše strategické zájmy a naše
hlavní hodnoty, jako jsou normy pro životní prostředí či ochranu údajů,
a spravedlivé daňové odvody; a také zajistit, že v oblasti průmyslu a při
veřejných zakázkách bude dodržována evropská preference, jako to
dělají naši američtí nebo čínští konkurenti.
Navázat opět na ducha pokroku
Evropa není druhořadá mocnost. Celá Evropa je předvojem, vždy dokázala
definovat normy pokroku. Proto se musí zaměřit spíše na projekt
konvergence než konkurence: Evropa, kde vzniklo sociální zabezpečení, musí
pro všechny pracovníky, od východu na západ, ze severu na jih, vytvořit
sociální štít, který jim zaručí stejnou odměnu na jednom pracovišti a
evropskou minimální mzdu, přizpůsobenou situaci každé země a každoročně
kolektivně vyjednávanou.
Znovu nalézt ducha pokroku také znamená postavit se do čela ekologického
boje. Budeme se moci podívat našim dětem do očí, pokud se nám nepodaří
vypořádat náš klimatický dluh? Evropská unie musí stanovit, jaké jsou její
ambice - bezuhlíkové technologie v roce 2050, o polovinu snížené používání
pesticidů v roce 2025 – a svou politiku přizpůsobit tomuto požadavku:
**Evropská banka pro klima umožňující financovat ekologický přechod;
evropská jednotka pro hygienickou bezpečnost pro posílení kontroly
našich potravin; nezávislé vědecké hodnocení látek nebezpečných pro
životní prostředí a zdraví proti hrozbě lobbování... Tímto zásadním
požadavkem se musí řídit veškeré naše počínání: od Centrální banky po
Evropskou komisi, od evropského rozpočtu po investiční plán pro Evropu,
všechny naše instituce se musí ve své činnosti zabývat otázkou klimatu.
Pokrok a svoboda znamenají moci žít z plodů své práce: Evropa musí
předjímat, aby mohla vytvářet pracovní místa. Proto musí nejen regulovat
gigantické digitální firmy tím, že zavede evropský dohled nad velkými
platformami (urychlené postihy narušení hospodářské soutěže,
transparentnost jejich algoritmů...), ale také financovat inovace díky
tomu, že nová Evropská rada pro inovace bude obhospodařovat rozpočet
srovnatelný s rozpočtem Spojených států, aby se postavila do čela nových
průlomových technologií, k nimž patří třeba umělá inteligence..
Evropa, která si dělá plány na své budoucí místo v Evropě, se musí
obrátit k Africe, s níž musíme uzavřít pakt o budoucnosti. Potvrdit
společný osud, podporovat její rozvoj ambiciózně, ale nikoli defenzivně:
investice, partnerské vztahy mezi vysokými školami, vzdělávání mladých
dívek…
Svoboda, ochrana, pokrok. To jsou pilíře, na kterých musíme vybudovat
evropskou obrodu. Nemůžeme dovolit nacionalistům, kteří nenabízejí žádné
řešení, aby využili zloby národů. Nemůžeme být náměsíčníky ochablé Evropy.
Nemůžeme zůstat u rutiny a zaříkávání. Evropský humanismus vyžaduje
konkrétní kroky. Všude se občané domáhají možnosti podílet se na změnách.
Uspořádejme před koncem tohoto roku spolu s představiteli evropských
orgánů a států Konferenci pro Evropu s cílem navrhnout veškeré nezbytné
změny našeho politického projektu, a to bez jakýchkoli tabu, i za cenu
změny smluv. Této konference by se nutně účastnily panely občanů,
probíhala by slyšení akademiků, sociálních partnerů, představitelů
náboženských a duchovních institucí. Určila by se na ní cestovní mapa pro
Evropskou unii, která by tyto významné priority přetavila do konkrétních
kroků. Nebudeme spolu vždy souhlasit, je však lepší strnulá Evropa anebo
Evropa, která občas nepostupuje kupředu stejným tempem, a přitom zůstává
otevřená pro všechny?
V takové Evropě se národy skutečně znovu ujmou vlády nad svým osudem v
takové Evropě, tím jsem si jist, nalezne své jasné místo Spojené
království.
Občané Evropy, slepá ulička brexitu je poučením pro všechny. Vymaňme se z
této pasti, dejme smysl nadcházejícím volbám a našemu projektu. Je na vás,
abyste rozhodli, zda Evropa a hodnoty pokroku, které v sobě nese, mají být
něčím víc než jen odbočkou v dějinách. To je volba, kterou vám nabízím,
abychom společně narýsovali cestu evropské obrody.